Psaní z Taklamanské pouště

Yarshimusis!!!!!!!!!! Hodte k tomu spravnej arabaskej prizvuk a mate pozdrav v ujgurstine…. Zdravim z  orientalniho Kashgaru, mesta na samem zapade Ciny, kousek od pakistanske hranice…

Koupila jsem si maly anglicko-ujgursky slovnik a ucim se zaklady ujgurstiny, ale jde to z tuha… teda ucim se hlavne to, co se da pochytit na ulici, protoze ujgurske klikyhaky neovladam. Kdyz jste jednou v Xinjiangu, tak halt musite alespon trochu mluvit… lidi tu neumi ani anglicky a cinsky jen velmi malo, i kdyz to tu Cinani sefuji. To tomu dava spravnej riz, ze nemate dojem, ze uz nejste v Cine.. ale bohuzel jo. Xinjiang je pouze cinska autonomni oblast, a zadne separatisticke tendence a rioty (posledni kolem roku 2002) nepomohly k tomu, aby se Xinjiang stal samostatnym statem, i kdyz na to z historickeho hlediska ma plne pravo… Ujguri proste nejsou Cinani, to jim nikdo nevymluvi, jsou to jarabaci jak vysiti a to, ze i zde na kazdym blbym namesti stoji socha Mao Zedonga je jak pest na oko (v Kashgaru na Lidovem namesti stoji dokonce jedna z nejvetsich Maovych soch!!!!!!). Je to proste jedna velka absurdita, stejne jako ze je Tibet Cina a stejne jako ze je Taiwan Cina… ale kdyby prisla Cina o Tibet a Xinjiang, tak ma polovicni rozlohu a uz by zdaleka nebyla tretim nejvetsim statem sveta. Je mi k placi, kdyz vidim, jak zborili stredoveka ujgurska mesta a v dobe kulturni revoluce je zabetonovali jednotvarnou, bezduchou, komunistickou architekturou. Proto spouta mest postrada ryze ujgursky raz, a kam se vytratilo kouzlo hedvabne stezky a kultury, jez po ni po staleti proudila a prinasela ze zapadu do Ciny kulturni statky?? To uz si vetsinou muzete jen domyslet v muzeich a v Dunhuangu, coz jsou buddhisticke jeskyne v provincii Gansu, na severni hedvabne stezce, kde jsem se zastavila po ceste vlakem z Beijingu do Xinjiangu. Zde jsem poprve vstoupila do poustni krajiny, ve ktere se pohybuju uz 14 dni. V Dunhuangskych jeskynich, mistu zapomenutem v poustnich dunach se az do pocatku dvacateho stoleti ukryvaly neuveritelne poklady, nejruznejsi posvatne pisemnosti, obrazy a sochy sesbirane po hedvabne stezce, nez toto misto objevil Aurel Stein a nechal vsechny poklady zakonzervovat v muzeich prevazne  v Parizi a v Anglii. Kazdopadne jsme tady videla impozantni, triscetimetrovou sochu buddhy vytasaneho do skaly, to vam fakt skoro vyrazi dech,,,,

Dunhuangské jeskyně

Dunhuangská poušť

Z Dunhuangu jsem pokracovala dal pres provincii Qinghai, poust poust poust vedro… pak vysoke hory qinghaisko-xinjiangskou hranici, kde jsme najednou resili problem, ze tu snezilo a autobus nezvladal kopce v letnich pneumatikach… a pak zase poust poust poust, poust Taklamanska… dva tisice km po jizni silk road taklamanskou pousti. Kazdy den vidite pisek a duny a velbloudy a nekonecnou silnici pred vami a zase jen pisek, pak prijedete do vyprahleho mesta, postaveneho kolem vysusene reky, ale tusite, ze nekde pod vami musi byt podzemni voda, ktera cele mesto drzi pri zivote. Mesta Charklik-Cherchen (kde jsem nastesti minula prvomajove oslavy, na ktere ujguri moc nehraji) –Hotan-Yarkand a nakonec Kashgar, prvni mesto hedvabne stezky na cinskem uzemi…my jsme jeli ovsem hedvabnou stezku pozpatku. Vetsina mest byla napul cinska a napul ujgurska, v Kashgaru uz jsou prevazne nastesti jen Ujguri, ale i nadale cedule jsou psany cinsko-ujgursky (coz jsou klikyhaky podobne tem arabskym, ale lisi se) + arabsky. Jen vetsinou nikdy nemuzu najit toalety, protoze to vetsinou pisou jen klikyhakama. Kazde z mest melo alespon castecne zachovane stare ujgurske centrum, mesta blize ke Kashgaru mela dokonce i uzasne mesity z 15 stoleti. Yarkend byvalo v 15. stoleti centrem yarkendskeho kralovstvi a kolem mistni mesity v starem meste je hrbitov z 15 st., kde jsou vsichni vladci pochovani a hrobku zde ma i basnirka, jejiz jmeno jsem zapomnela, ktera kompilovala stare ujgurske basne a pisne.

Yarkand

trh v Karghiliku

Kashgar– to je mesto, ktere ma vskutku uzasnou atmosferu, konecne jsme nasla to, co jsme od arabske zeme ocekavala, spravnej bordel, spousta dedku v nejruznejsich capkach, zahalene zeny v satcich, obchody s ruznymi orientalknimi cetkami,  propletene ulicky stareho mesta, lide nejruznejsich narodnosti- Pakistanci, Kazasi, Ujguri, Cinani…, majestatna mesita, jen postradam zpev moazinu. Na kazdem rohu poulicni stanky s yangrouchuany ( lamb meet sticks) a chleby nejruznejsich tvaru. Skvely jsou mistni bagely.

Ale i pres to, ze zde chybi nejake vylozene  “krasno”, atmosferu tomu dodavaji mistni obyvatele, kteri jsou privetivi, obcas jen ziraji, protoze jeste nevideli cizince. Dneska nas pozval jeden Ujgur k nemu domu, sedeli jsme na prijemnem chladnem dvorku, popijeli caj a prikusovali chleb naan a hovorili o tom, jak Ujguri potazmo muslimove nemaji radi Ameriku. Na tom se shodnou naprosto vsichni. Stejne jako se vsichni Cinani shodnou na tom, ze nemaji radi Japonce. Svuj japonsky puvod proto radeji zatloukam, ale Ujguri si mysli, ze jsme mistni a dost casto na me neco mluvi ujgursky, protoze si mysli, ze jim rozumim. A i jmeno Haruna jim prijde arabske a tak nejak povedome… hehe. Asi tady zustanu. Ne, i kdyz asi ne. Nemuzu jist kazdej den yangrouchuary.

Kashgar

Trh v Kashgaru

Nepochopitelné čínské zvyky, úkazy a paranormální jevy vypozorované z běžného života v Pekingu

– čínští architekti nevědí, že pekingská zima je každoročně opravdu studená a nějaká izolace pokojů a obydlí vůbec jim nic neříká. V pokoji tak můžete topit jak chcete, ale minimálně třicet procent tepla unikne třícentimetrovou škvírou pod dveřmi (účel této švíry mi i nadále zůstává skryt) a špatně izolovanými jednovrstvými okny.

– neznají stejně tak ani desinfekční prostředky, čínské uklízečky k těmto účelům nejlépe využívají záchodovou vodu, ve které vymáchají mop, se kterým pak šůrují celý barák. Dokážete si jistě představit, jak krásně to vždycky ráno po chodbách voní.

-co neseženete v čínském obchodě: normální chleba a pečivo, ovocný čaj, deodorant ( v létě dle evropských měřítek naprosto nezbytná věc), halogenovou žárovku do vaší nově zakoupené a vzápětí ihned rozbité lampičky,

– v supermarketu zakoupné pantofle mají životnost jeden týden, pak se pomalu ale jistě rozpadnou. (na tomto místě by se hodilo uvést nákupní heslo mé francouzské kamarádky: Achetez chinois, achetez deux fois, čili čínské výrobky kupujte dvakrát).

– kolejní pračky neodvádějí vodu nějakou hadicí nýbrž tuto použitou vodu vychrstnou po šíři celé umývárny, proto z těchto prostor často vycházím s úplně mokrými nohavicemi a na chodbě vracejíce se do svého pokoje, pěkně hezky česky nadávám, ještě že mi nikdo nerozumí. Tento nejapný zvyk rozlité vody na zemi však okoukaly i mé korejské spolubydlící, které bezostyšně vychrstnou na zem lavór plný vody aniž by je zajímalo, že je všude potopa a vy máte opět úplně mokré pyžamo a papuče. Korejka v plastikových sandálích a noční košilce bez újmy na zdraví vítězoslavně odchází.

– čínské jogurty se nejedí lžičkou nýbrž brčkem, čili se sají.

– použitý toaletní papír se nevyhazuje do záchodové mísy, nýbrž do vedle postaveného odpadkového koše.

– ve školní nemocnici nemají na záchodech umyvadla, neexistují žádné hygienické předpisy.

– ve školních budovách čínských vysokoškolských škol se ozývá každých padesát minut zvonění. Tenhle zvuk jsem slyšela naposledy před čtyřmi lety na střední. Ať žije nostalgie.

– čínští studenti hrají na hřišti basket i když je venku mínus deset a neumrznou jim při tom prsty.

– čínští řidiči dokáží nabourat auto i v naprosto přehledné dopravní situaci. Když máte štěstí, vidíte tak dvě bouračky týdně.

– v čínských knihkupectvích neseženete anglicky psaného čínského průvodce, žádnou kvalitní  odbornou literaturu v aj, zato Maovu Rudou knížku v čínsko-anglické mutaci koupíte na každém rohu ( i já jsem se stala majitelkou jednoho výtisku, který jsem z vysoko nasazené ceny sto kuaiů stáhla na deset)

– čínská menza je asi kapitolou sama pro sebe, protože je tam neuvěřitelnej bordel a hluk a občas máte dojem, že jste spíš někde na skládce. Zásada číslo jedna- urvi místo, kde se dá. Zásada číslo dvě- to, jak kultivované bude prostředí, ve kterém si dáte oběd, je pouze na vás. Buď nánosy kydanců, kostí a použitých hůlek (hůlky kdekoli v menzách a levných restauracích po celé zemi jsou dřevěné, na jedno použití, že by měli Číňani tak velké zásoby dřevin?), misek a talířů odstraníte sami na roh stolu, abyste měli aspoň kousek místa na stolování, nebo musíte sehnat líně se pohybující uklízečku, která by měla bordel ze stolů odejivších strávníků průbežně z vlastní iniciativy uklízet a donutit jí, aby stůl učinila opět pro oběd použitelný.

– znečištění pekingského ovzduší v průběhu roku desetkrát  převyšuje normy evropské unie kritického znečištění evropských měst. To platí hlavně pro léto a podzim, v zimě je skoro pořád slunečno a modrá obloha, smog se tedy nemá jak nad městem udržovat.

– čínská filmová DVD stojí 5 kuaiů (15 Kč) a mají tudíž stejnou cenu jako třeba lístek do metra, krabička cigaret či hamburger u Mekáče, půllitr rusko-čínské vodky koupíte za 8.

– Číňani neznají pojem „jít na kafe“, protože se zde skoro nepije,  v obchodech seženete mutaci Nestle Icecofee v plechovce, pak nějaké nekvalitní pytlíkové nescafe a u Mekáče či v KFC hodně špatnou řídkou kávu, čínské víno pak chutná jako sladká vinná limonáda.

– z bankomatů po celém Pekingu nejde už asi jeden týden vybírat peníze ze zahraničních kreditek. Nikdo neví proč. Spousta zápaďáku včetně mě, mající všechny peníze uložené na svých kontech ve svých domovech, spoléhajících se na bezpečnost kreditních karet, je tudíž momentálně nahraná.

– začnete-li se namátkově ptát na trhu prodavačky na cenu nějakého výrobku, tak si buďte jisti, že si to musíte koupit, jinak vás nepustí.