Psaní z Taklamanské pouště

Yarshimusis!!!!!!!!!! Hodte k tomu spravnej arabaskej prizvuk a mate pozdrav v ujgurstine…. Zdravim z  orientalniho Kashgaru, mesta na samem zapade Ciny, kousek od pakistanske hranice…

Koupila jsem si maly anglicko-ujgursky slovnik a ucim se zaklady ujgurstiny, ale jde to z tuha… teda ucim se hlavne to, co se da pochytit na ulici, protoze ujgurske klikyhaky neovladam. Kdyz jste jednou v Xinjiangu, tak halt musite alespon trochu mluvit… lidi tu neumi ani anglicky a cinsky jen velmi malo, i kdyz to tu Cinani sefuji. To tomu dava spravnej riz, ze nemate dojem, ze uz nejste v Cine.. ale bohuzel jo. Xinjiang je pouze cinska autonomni oblast, a zadne separatisticke tendence a rioty (posledni kolem roku 2002) nepomohly k tomu, aby se Xinjiang stal samostatnym statem, i kdyz na to z historickeho hlediska ma plne pravo… Ujguri proste nejsou Cinani, to jim nikdo nevymluvi, jsou to jarabaci jak vysiti a to, ze i zde na kazdym blbym namesti stoji socha Mao Zedonga je jak pest na oko (v Kashgaru na Lidovem namesti stoji dokonce jedna z nejvetsich Maovych soch!!!!!!). Je to proste jedna velka absurdita, stejne jako ze je Tibet Cina a stejne jako ze je Taiwan Cina… ale kdyby prisla Cina o Tibet a Xinjiang, tak ma polovicni rozlohu a uz by zdaleka nebyla tretim nejvetsim statem sveta. Je mi k placi, kdyz vidim, jak zborili stredoveka ujgurska mesta a v dobe kulturni revoluce je zabetonovali jednotvarnou, bezduchou, komunistickou architekturou. Proto spouta mest postrada ryze ujgursky raz, a kam se vytratilo kouzlo hedvabne stezky a kultury, jez po ni po staleti proudila a prinasela ze zapadu do Ciny kulturni statky?? To uz si vetsinou muzete jen domyslet v muzeich a v Dunhuangu, coz jsou buddhisticke jeskyne v provincii Gansu, na severni hedvabne stezce, kde jsem se zastavila po ceste vlakem z Beijingu do Xinjiangu. Zde jsem poprve vstoupila do poustni krajiny, ve ktere se pohybuju uz 14 dni. V Dunhuangskych jeskynich, mistu zapomenutem v poustnich dunach se az do pocatku dvacateho stoleti ukryvaly neuveritelne poklady, nejruznejsi posvatne pisemnosti, obrazy a sochy sesbirane po hedvabne stezce, nez toto misto objevil Aurel Stein a nechal vsechny poklady zakonzervovat v muzeich prevazne  v Parizi a v Anglii. Kazdopadne jsme tady videla impozantni, triscetimetrovou sochu buddhy vytasaneho do skaly, to vam fakt skoro vyrazi dech,,,,

Dunhuangské jeskyně

Dunhuangská poušť

Z Dunhuangu jsem pokracovala dal pres provincii Qinghai, poust poust poust vedro… pak vysoke hory qinghaisko-xinjiangskou hranici, kde jsme najednou resili problem, ze tu snezilo a autobus nezvladal kopce v letnich pneumatikach… a pak zase poust poust poust, poust Taklamanska… dva tisice km po jizni silk road taklamanskou pousti. Kazdy den vidite pisek a duny a velbloudy a nekonecnou silnici pred vami a zase jen pisek, pak prijedete do vyprahleho mesta, postaveneho kolem vysusene reky, ale tusite, ze nekde pod vami musi byt podzemni voda, ktera cele mesto drzi pri zivote. Mesta Charklik-Cherchen (kde jsem nastesti minula prvomajove oslavy, na ktere ujguri moc nehraji) –Hotan-Yarkand a nakonec Kashgar, prvni mesto hedvabne stezky na cinskem uzemi…my jsme jeli ovsem hedvabnou stezku pozpatku. Vetsina mest byla napul cinska a napul ujgurska, v Kashgaru uz jsou prevazne nastesti jen Ujguri, ale i nadale cedule jsou psany cinsko-ujgursky (coz jsou klikyhaky podobne tem arabskym, ale lisi se) + arabsky. Jen vetsinou nikdy nemuzu najit toalety, protoze to vetsinou pisou jen klikyhakama. Kazde z mest melo alespon castecne zachovane stare ujgurske centrum, mesta blize ke Kashgaru mela dokonce i uzasne mesity z 15 stoleti. Yarkend byvalo v 15. stoleti centrem yarkendskeho kralovstvi a kolem mistni mesity v starem meste je hrbitov z 15 st., kde jsou vsichni vladci pochovani a hrobku zde ma i basnirka, jejiz jmeno jsem zapomnela, ktera kompilovala stare ujgurske basne a pisne.

Yarkand

trh v Karghiliku

Kashgar– to je mesto, ktere ma vskutku uzasnou atmosferu, konecne jsme nasla to, co jsme od arabske zeme ocekavala, spravnej bordel, spousta dedku v nejruznejsich capkach, zahalene zeny v satcich, obchody s ruznymi orientalknimi cetkami,  propletene ulicky stareho mesta, lide nejruznejsich narodnosti- Pakistanci, Kazasi, Ujguri, Cinani…, majestatna mesita, jen postradam zpev moazinu. Na kazdem rohu poulicni stanky s yangrouchuany ( lamb meet sticks) a chleby nejruznejsich tvaru. Skvely jsou mistni bagely.

Ale i pres to, ze zde chybi nejake vylozene  “krasno”, atmosferu tomu dodavaji mistni obyvatele, kteri jsou privetivi, obcas jen ziraji, protoze jeste nevideli cizince. Dneska nas pozval jeden Ujgur k nemu domu, sedeli jsme na prijemnem chladnem dvorku, popijeli caj a prikusovali chleb naan a hovorili o tom, jak Ujguri potazmo muslimove nemaji radi Ameriku. Na tom se shodnou naprosto vsichni. Stejne jako se vsichni Cinani shodnou na tom, ze nemaji radi Japonce. Svuj japonsky puvod proto radeji zatloukam, ale Ujguri si mysli, ze jsme mistni a dost casto na me neco mluvi ujgursky, protoze si mysli, ze jim rozumim. A i jmeno Haruna jim prijde arabske a tak nejak povedome… hehe. Asi tady zustanu. Ne, i kdyz asi ne. Nemuzu jist kazdej den yangrouchuary.

Kashgar

Trh v Kashgaru

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s