SHANDONG TRIP

Cestování vlakem

Život ve vlaku je život sám pro sebe. Člověk tam nastupuje s perspektivou několika mnoha strávených hodin až dní, proto má jízda vlakem naprosto jiný charakter než jízda vlakem v Čechách, kde ať se snažíte jakkoli, pojedete maximálně třeba jen 10 hodin. Základem všeho, kromě úspěšně zakoupeného lístku s místenkou, je kvalitní potravinová výbava, pitivo a když je po ruce kvalitní literatura, tak to také neuškodí.

Překvapilo mě, že čínské vlaky jsou poměrně luxusní ale zároveň také dost drahé-a to i přesto, že jsme zakoupili ty nejlevnější lístky yingzuo (硬座) neboli hardseat. Nakonec se ukázalo, že to není tak nepohodlné, jak jsme očekávali. V noci to sice není žádnej luxus, ale jedna noc se přežít dá bez problému. Každopádně mám stále v hlavě vlaky indické a oproti tomu jsou ty čínské prvotřídní. Žádní žebráci, žádní hlasití prodejci čaje, prostě vlak země, která si to pěkně nastartovala kapitalistickým směrem. Z rádia vyhrává čínský popík a lidi se tváří šťastně. I když nějaké paralely tu přeci jenom jsou.

Např. mimino, asi dvouleté oblečené dle poslední čínské dětské módy, což je takový froté komplet obleček s dírou na prdeli, se za asistence své matky v klidu vyčůrá do chodbičky ve vlaku. Přihlížející Číňani na něj radostně hledí, jaké je to roztomilé děťátko. Ten enormní zápach, který se pak line po celém vagónu jim evidentně nijak nevadí. Byl by však takový problém s ním dojít na toaletu?

Celkem jsme strávili na cestě ve vlaku asi třicet hodin, potkali mnoho různých lidí a opět tak nakoukli pod pokličku duše čínské a ověřili si, že fenomén, který jsem v Pekingu pojmenovala jako „exotsví“ funguje i mimo hlavní město. Nejvíc se mě však asi dotklo, když se kluci bavili při cestě nazpátek do Pekingu s nějakejma typama z Harbinu, kteří na celý vlak odhodlaně hlásali, že nejhorší národ na světě jsou Japonci a na druhém místě Američani. Nejsem sice žádný japonský nacionalista, ale přeci jenom to zabolí. Říkám si tak, jak můžu žít vedle takových lidí, kteří zpoloviny nesnášejí mé já. Ale v podstatě ty lidi za to nemůžou, působí na ně pouze okolí prosycené protijaponskou propagandou, které se oni vyhnout zkrátka a dobře nemůžou. Škola, noviny, tv… to vše jim ze všech stran nakukává, že Japonci jsou imperialisti, kteří se nikdy neomluvili za své napáchané zločiny z druhé světové a že se v blízké době chystají opět zaútočit a opanovat Asii z důvodu nedostatku přírodních neobnovitelných zdrojů.

Chinese train

1.říjen 2005 v Qingdau 青岛

Před 56 lety zakládal na Náměstí nebeského klidu Mao Zedong svou krásnou novou skvělou Čínskou lidovou republiku a my jsme na to, konsternováni skvělým městem Qingdaem, ani nepomysleli a úplně jsme tak ignorovali oslavy státního svátku (na Tiananmenu to však muselo vřít, davy lidí, slavnostní pochody, hymna, proslov prezidenta Hu Jintaoa a tak). Qingdao byla oproti Pekingu skvělá změna ve všech směrech- dobré pivo, čerstvý vzduch, moře, elegantní moderní architektura snoubící se s architekturou germánskou, křesťanské kostely, krásné parky, poměrně vstřícní lidé, tedy až na pár výjimek (recepční, která nám nechtěla vrátit finanční zálohu za hotelový pokoj, protože jsme lehce znečistili hotelový ručník a museli jsme se s ní hádat asi půl hodiny, že vyprání je samozřejmostí a je v ceně zaplacené hotelové služby, a nebo týpek z restaurace s mořskými plody, který bezdůvodně praštil s rybou z kádě o chodník a usmrtivší toho nebohého tvora ji nám nutil za enormní peníze, když tvrdil, že ji zabil na Petrovo přání, který na ni však jen ukazoval a říkal si, jaká je ta ryba chudinka) a životní prostor- obzvláště když jsme vyjeli na hodinovou okružní jízdu na moře, žádní lidé, žádné město, jen nekonečné moře, ale bohužel jen na 60 minut…A koupálko v moři ještě takhle počátkem října není také vůbec k zahození, ba přímo je velmi osvěžující. Pláže jsou sice lehce přeplněné lidmi, ale skoro nikdo se nekoupe, tak jsem alespoň to moře měli sami pro sebe.

Hory shandongské, hory posvátné: Laoshan 崂山 a Taishan 泰山

Další den jsme se vypravili na výlet do hor, které se tyčí nad mořským pobřežím, hodinu a půl cesty busem z Qingdaa. Pohled z okna ve mně evokoval spíše Řecko či Itálii, jen kdyby člověk neseděl v busu plném Číňanů. Krajina neuvěřitelně nádherná. Výstup na Laoshan byl opět spíše turistická atrakce, za výstup/vstup se platí 50 RMB (!!!!!), ale byla jsem ráda, že jsem konečně někde v přírodě, tak jsem pokud možno všechny ty lidi okolo ignorovala. Po cestě bylo pár tao chrámků, duchovní očista, chvíle pro zastavení, zapálení tyčinek a poklonění se místním svatým. Jen  se moc nevyznám v čínském lidovém religionistickém pojmosloví, tak jsem nebyla s to ty svaté identifikovat. Ale povětšinou je to syntéza všech tří hlavních čínských náboženství, takže vedle sochy uctívaného Konfucia je třeba socha bohyně Guanyin a opodál vznešený Laozi.

Další horu jsme zdolali o pár dní později v centrálním Shandongu. Byla to hora Taishan, hora nejposvátnější. Kdo jednou vyleze na tuto posvátnou taoistickou horu, bude žít minimálně sto let, alespoň tak se to tvrdí v jedné staré legendě. No, nevim, nevim, nechce se mi, ale už se stalo. Každopádně je fakt, že se z výstupu vzpamatovávám ještě teďka. Hora má sice pouze jen 1545 m a převýšení přes 1300 m, ale výstup není v přírodním terénu, nýbrž se realizuje na 6600 schodech vedoucí až k Nebeské bráně na vrcholu hory. Stoupajíce a funíce při výstupu jsem však myslela na ty nebožáky, kteří ty kvádry museli na horu nanosit na svých vlastních bedrech. A Číňani se v průvodcích ještě pyšní tím, že toto ohromné veledílo-schodiště bylo postaveno pouze za pomoci lidské síly, ať žije proletariát.

Přespali jsme na vrcholu v penzionu v nějakém skladišti na peřiny a ráno pak vstávali v půl šesté, abychom uzřeli východ rudého čínského slunce. Ach, jaká to romantika s dalšími davy rozespalých Číňáků. Ale výhled na probouzející se hory byl úžasný, to se musí nechat.

Východ slunce na Taishanu

Qufu 曲阜

Na přijímačkách na sinologii jsem dostala záludnou otázku, kde se narodil Konfucius, mudrc mudrců, učitel čínského národa a měla jsem ukázat na mapě, kde to je. Vzhledem k tomu, že jsem o tom neměla ponětí a o čínské geografii jakbysmet, tak jsem zabořila prst někam doprostřed znaky popsané, nepřehledné mapy. A o dva roky později, o něco chytřejší jsem se na to slavné místo vypravila. Odpověď zní Qufu (čti Čchufu, viz. mapa).

Qufu je na čínské poměry malinkaté městečko, dalo by se říci vesnice (88 tis. ob.). Nedorazilo sem ještě šílenství stavění vysokých věžáků, takže je to městečko nanejvýše příjemné. Ale samozřejmě i setsakramentsky turistické…Vše je ve městě zasvěceno Konfuciovi, Konfucius na tričku, Konfucius jako kýčová soška, Konfuciovo menu v restauraci, chudák se teď asi musí obracet v hrobě. Tři největší památky jsou Konfuciův chrám, Konfuciův les (kde se nachází i jeho hrobka, ale to je samozřejmě podvrh) a ohromné sídlo celé Konfuciovy rodiny. I když je to takováhle turisťárna a je tam poměrě draho, tak rozhodně doporučuji….

„Laowai, laowai“ 老外老外

Cestování s mými českými přáteli má zde v Číně jednu jedinou nevýhodu, a to že ti na sebe vždy strhnou kdekoli a kdykoli pozornost. Mě, jakožto „Číňanky“ by si jinak nikdo ani nevšiml a mohla bych si svobodně bez otravování prodavačů a naháněčů chodit, kde se mi zlíbí. Jedině možná na trénink čínštiny je to výhoda (teda když nás zrovna nezastaví rodinka, která pobízí nesmělého synáčka, aby s námi prohodil nějaké ty fráze v jazyce anglickém), protože ve vlaku tak můžem celé hodiny kecat s nějakejma Číňákama a je to mnohem přínosnější než nudná hodina Kouyu- konverzace, kde vpodstatě moc nekonverzujem, protože většinu hodiny mluví náš exhibionistický profesor Suiyan, který svými vtípky působí na naše korejské spolužačky, které se tím pádem celou hodinu chichotají a celá hodina ztrácí jakýkoli smysl.

Laowai, laoawai = cizinci, cizinci…(trochu s hanlivým zabarvením, doslova překládáme jako starej člověk z vnějšku) ozývá se ze všech stran, ať už projde člověk kdekoli. To opravdu přestane člověka po chvíli bavit, ale mi si z toho děláme srandu a na oplátku jim nadáváme pěkně česky a nebo na oplátku „laonei“ (starej člověk z vnitřku, to se asi moc přeložit do čj nedá).

Japonec až nakonec…

Tohle mi radila před pár lety před odjezdem do Japonska má máti, vycházejíce ze své vlastní zkušenosti. Ale co Číňani? Bohužel jsem momentálně nevymyslela žádnou příhodnou rýmovačku, ale rozhodně by byla v tom smyslu, že Číňana už vůbec ne (rozhodně až po Japoncích). Neznám asi více asexuální tvory (no, napadají mě vlastně ještě kníratí úchylní Indové, budiž, tak je položím na stejnou roveň). Ale bohužel se to nějak tak sešlo, že mě pokládají za Číňanku a ke všemu asi i celkem pěknou Číňanku, protože mi to během týdne, co jsem vystrčila paty z hlavního města, řeklo již pár Číňanů, ajaj… Jeden mi to dokonce napsal ve vlaku na papírek (Ni feichang piaoliang 你非常漂亮) a poslal mi ho i s telefonním číslem. Takovej mladej zajíček, pardon, nemám zájem. Ale alespoň zde neotravují rovnou se svatbou jako např. v  muslimských zemích a jsou v podstatě neškodní.

Co z toho všeho vyplývá? Že když vystrčíte paty z Pekáče, tak to je celkem zajímavá zkušenost, člověk vidí, že ne všude stojí věžáky a že i Číňani vědí, co je to příroda, tedy jen občas. Třeba takoví chudáci, kteří bydlí kolem města Tianjin, kolem kterého jsme projížděli, což bylo naprosto psychadelický, futuristický, hnusný město, asi netuší… Kolem kolejí nasvícené obří továrny, podivná světla, rozestavěné baráky…Rok 2100? A taky se přesvědčíte, že Číňáci jsou z našeho pohledu přitroublí i mimo Peking. Sinoskepse tak i nadále pokračuje….

Statistika Shandong tripu  30.9. – 7.10. 05 :

Vlaky:

Beijing-> Qingdao: 15h, 57 RMB

Qingdao-> Yanzhou: 7h, 66 RMB

Tai´an-> Beijing: 7h, 79 RMB

Autobusy:

Qufu->Taian: 1,5h, 14 RMB

Yanzhou->Qufu: 30min, 4 RMB

Laoshan->Qingdao: 3h, 13 RMB

Ubytování:

Nejdražší: Qingdao, 50 RMB (dvouhvězdičkový hotel)

Nejlevnější a nejnechutnější: na vrcholu na Taishanu, 17 RMB (kobka s plesnivými přikrývkami – nebylo zbytí)

Jídlo:

Nejlepší: ve vývařovně u dědečka v Qingdau (kungpao, tofu plátky a voňavé houby se zeleninou)

Nejhnusnější: v restaurantu v Qufu – nějaké moc nepoživatelné uzené tofu (a la Konfucius), směs ještě nepoživatelnějšího masa a ke všemu pěkně předražené

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s